skautIS    Teepek    Rovernet    Křižovatka    Skaut.cz    www.SkautOtrokovice.org    skautský Blog    Facebook    Google+   







A.B.Svojsík





 5.9.1876 - 14.9. 1938

Antonín Benjamin Svojsík se narodil v Praze na Smíchově. Jméno Antonín dostal po otci a druhé jméno František po dědečkovi z maminčiny strany, kterého však nikdy neužíval. Jeho otec byl četnickým strážmistrem, později c. k. okresním tajemníkem ve Dvoře Králové, kde také v roce 1879 ve věku 45 let zemřel. Maminka Ludmila, rozená Havlíková, pocházela ze starého mlynářského rodu.
Čtyři bratři, Alois, Antonín, František a Gustav, z nichž Antonín byl v pořadí věku druhý, neměli dětství nijak radostné. Tak např. chodili vždy dva bratři nakupovat chléb ze Smíchova na pravý břeh Vltavy, kde byl bochník sice horší kvality, ale přece jen levnější, až přes Karlův most, jediný s volným průchodem. A když již museli jít přes most, kde se vybíralo mostné, nesl jeden druhého na ramenou, aby platili jen za jednu osobu. Často si dědeček Havlík vzal některého ze synů - a často všechny čtyři - do Dobřichovic. Pod jeho vedením se učili kluci zacházet s nejrůznějšími nástroji a museli pomáhat podle svých sil při všech pracích, včetně dolování písku v řece.
Ve školním roce 1883/84 začal Antonín chodit do školy na Smíchově a po ukončení páté třídy dal se zapsat do primy smíchovského gymnázia, na němž studoval v letech 1888/89 až 1891/92. Poněvadž na celogymnaziální a následné vysokoškolské vzdělání nebylo pro nedostatek prostředků ani pomyšlení, rozhodl se Antonín pro co nejrychlejší ukončení studia a postavení "na vlastní nohy". To umožňovalo tehdy jen kněžství (pobyt a studium v semináři bylo bezplatné) a učitelství. Nejstarší Svojsík, bratr Alois, šel první cestou, Antonín volil druhou a po ukončení nižšího gymnázia přestoupil na čtyřletý učitelský ústav, na němž maturoval ve svých dvaceti letech s vyznamenáním. Sotva se Antonín rozloučil se školou, manifestoval svoji dospělost vstupem do Sokola. Ihned po maturitě zahájil Svojsík svoji učitelskou kariéru na obecné škole ve Slivenci, v tehdejším smíchovském okrese, kde působil velmi úspěšně jak ve škole, tak mimo ni. Nejkratší cesta, jak dosáhnout vyšší kvalifikace a vyššího životního cíle, jímž byla v jeho představách středoškolská profesura, bylo absolvování odborného univerzitního kursu pro učitele tělocviku, což nebylo pro Svojsíka - nadšeného sportovce, sokola, a dokonce již náčelníka Jungmannovy župy - nijak obtížné. Učinil tak, a když dosáhl aprobace vyučovat odborně tělocviku, vstoupil v r. 1901 do školské služby na reálce v Žižkově, tehdy správně samostatném pražském městě. Stal se oblíbencem Josefa Klenky, tehdejšího odborného školního inspektora tělocviku v Čechách, s nimž založil a ve funkci jednatele po řadu let vedl "Svaz spolků a přátel pro tělesnou výchovu mládeže". Po odchodu ze žižkovské reálky působil pak až do své penze na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze.
Touha po cestování a poznávání vlasti byla u Svojsíka mocná. Měl štěstí, že našel spřízněnou duši v Janu Novákovi, kamarádu od dětství a později také učiteli. Oba se již v roce 1893 vydali téměř bez prostředků na sedmitýdenní pěší túru po Čechách, Moravě, Slovensku.Okruh jejich putování se zvětšoval, a tak Svojsík navštívil Itálii, Francii, Španělsko, Balkán a prošel i severskými státy. Svojsík s Novákem si ověřili, že je možno uhradit výdaje spojené s pobytem v cizině kulturní prací, přednáškami a zejména zpěvem. Zdokonalovali se proto jak v jazykové konverzaci, Jan Novák hovořil dobře anglicky a A. B. S. zase francouzsky, tak v kultuře zpěvu. Když se seznámili a dohodli s dalšími dvěma zpěváky, rovněž učiteli, Rudolfem Černým a Karlem Šefrlinkem, založili "Učitelské kvarteto", přejmenované později na "České pěvecké kvarteto". Po mnoha koncertech doma a úspěších v cizině vypravili se v r. 1902 do Ameriky. Po třech letech se tam vydali podruhé s úmyslem uskutečnit velké umělecké turné kolem světa. Pobyli na něm déle než rok a projeli z Ameriky Japonskem, Čínou, Indií a přes Blízký Východ domů.
Svojsík byl nejmladším členem kvarteta, a jeho kolegové mu proto říkali "Benjamínek". a od té doby si připojil toto "umělecké" jméno k svému rodnému a podepisoval se až do smrti Ant. B(enjamin) Svojsík.
Ve všech zemích, které navštívil, si všímal i postavení dětské populace, úrovně školního vzdělání, zábav mládeže a hlavně její mimoškolní činnosti. Tím získával cenné poznatky pro svoji budoucí činnost organizátora skautingu. Po návratu domů pokračovalo kvarteto ve své umělecké činnosti a českému posluchačstvu se představovalo často v japonských úborech, tehdy hodně rozšířených.Svojsík byl dobrým fotografem a z cesty kolem světa si přivezl stovky zdařilých snímků.
Zpěv a hudba seznámila také Svojsíka se slečnou Julií ze Stránských, z jejichž šťastného manželství, uzavřeného v r. 1909, se narodila dcera Ludmila (1910) a synové Jiří (1913) a Antonín (1921).
Všechny Svojsíkovy záliby i úspěšná veřejná a organizátorská práce ustoupily v r. 1911 zcela do pozadí, aby uvolnily jeho mozek, ruce i srdce pro skauting, jemuž od té chvíle zasvětil celý svůj život.Stalo se tak v souvislosti s novými osnovami tělocviku na středních školách, které doporučovaly zavádět nepovinné hry studující mládeže, spojené s vycházkami do přírody, při nichž se měla věnovat pozornost poznávání terénu, polním hrám, prvé pomoci, signalizování, zpravodajství atd. Jako pomůcka k těmto novinkám se doporučovala kniha říšskoněmeckého štábního lékaře Dr. A. Liona "Das Pfadfinderbuch", zpracovaná "Nach General Baden - Powells Scouting for Boys" .Svojsík byl jediným z českých profesorů tělocviku, který si po přečtení citované knihy plně uvědomil, že nejde jen o jisté zmodernizování tělocviku, ale o nový výchovný systém mimoškolní výchovy hochů ve stáří 12 - 18 let. a byl také jediný, kdo se nechtěl radit s kováříčkem, ale zajel si pro informace ke kováři do Anglie. Uspokojen vrací se přes některé severní státy domů a stává se propagátorem a zakladatelem skautingu v českých zemích.

Podle nové "Učebné osnovy a instrukce k vyučování tělocviku a nařízení o pořádání her mládeže na gymnasiích (všech typů) a na reálných školách", platných od škol. roku 1911/12, zkoušel A. B. S. se svými žáky některé doporučované hry a cviky v předstihu již na jaře 1911. Z příručky MUDr. A. Liona "Pfadfinderbuch", zpracované podle Baden - Powellovy knihy "Scouting for Boys" a doporučované ministerstvem kultu a vyučování, poznává A. B. S., že badenpowellovský skauting je něčím víc, než doplňkem a modernizací tělocviku. Aby se o tom přesvědčil a poznal výchovné metody skautské, vydal se o prázdninách 1911 do Anglie. Nadšen tím, co viděl, ověřuje si praktické výsledky skautingu ještě v Belgii, Dánsku a Švédsku. Spokojen i tam, vrací se domů pevně rozhodnut zavést integrální skauting i u nás. Koncem prázdnin postavil si v blízkosti myslivny "Vorlovy" chatrč z kůry a větví, v níž přebýval ve dne i v noci a v jejímž okolí si ověřoval s malou skupinkou chlapců vše, co si osvojil teoreticky při čtení a překladu B.P. příručky. Navštívil prof. dr. T. G. Masaryka v jeho bytě a získal od něho nejen souhlas k zavedení skautingu u nás, ale i příslib pomoci.

zdroj: Rudolf Plajner a přátelé - rukopisy           



Oficiální portrét (hlubotisk)


ABS_13.jpg


Základy Junáctví, obálka: M.Aleš


nahoru










2003 - 2019 © Junák- český skaut , středisko Josefa Šivela Otrokovice, z. s. 724.08 otrokovice@skaut.cz Aktualizace: 9.2.2018 Administrace x


KAMARÁDI . PŘÍRODA . DOBRODRUŽSTVÍ . CHARAKTER


naši činnost podporují: